Leden 2009

Které se Vám líbí nejvíce??

2. ledna 2009 v 11:02 | P.B.


Já mám ty zelinkavý a musím říct že jsou pohodlný a opravdu vypadají dobře.
Nedovedla bych si představit že bych měla v práci cupitat v lodičkách, ale vypadá to dobře .

OŠETŘOVATELSKÝ PROCES V PÉČI O SPÁNEK A ODPOČINEK

1. ledna 2009 v 14:24 | P.B. |  Ošetřovatelské postupy



Spánek
· záhladní lidská potřeba
· aktivní děj, funkční stav organismu
· minimální fyzická aktivita, různé úrovně vědomí, zemněny fyziologických funkcí, snížená
odpověď na podněty
· fyziologická změna vědomí
· pravidelně se opakující reverzibilní stav organismu, charakterizovaný relativním klidem a
zvýšením prahu k zevním stimulantům
· opakem spánku je bdělost

Odpočinek
· klid, relaxace bez emočního stresu a uvolnění napětí a úzkosti
· klid a pohoda ovlivňují prožívání člověka, navozují pozitivní emoce
· předpoklady pro odpočinek
- pochopení ostatních lidí
- pocit,že mám vše pod kontrolou
- porozumění situacím
- klid,pohoda,spokojenost
- dostatečné množství účelně činnosti
- vědomí,že mi v případě potřeby někdo pomůže

Faktory ovlivňující spánek a odpočinek
1. Fyziologicko-biologické faktory
- věk
- nemoc,bolest,jídlo,pití
- pohyb,aktivita
- změna způsobu života

2. Psychicko-duchovní faktory
- úzkost,strach,nejistota
- nedostatek činnosti,nuda
- ztráta smyslu života

3. Sociálně-kulturní faktory
- mezilidské vztahy
- disharmonie v rodině
- pracovní problémy
- finanční problémy

4. Faktory životního prostředí
- nadměrný hluk
- světlo
- stav ovzduší
- tlak vzduch
- nevyhovující prostředí, zařízení ložnice
- lůžko a jeho vybavení (matrace, lůžkoviny …)

Potřeba spánku v určitých obdobích
· novorozenec 18-20 h
· kojenec 12-18 h
· batole 10-12 h
· předškolní věk 11 h
· školní věk 10 h
· pubescent 9 h
· adolescent 8 h
· dospělost 6-8 h
· stáří 6 h a méně

Fyziologie spánku
· základním mechanizmem regulující spánek,bdění a aktivaci organismu při probouzení je retikulární formace
· retikulární formace
- rozprostírá se po celé délce mozkového kmene
- ARAS - retikulární aktivační systém - udržuje bdělost mozkové kůry
· humorální faktory
- hypnogenní efekt serotoninu

Fyziologické změny ve spánku
· pokles arteriálního tlaku
· zpomalení pulsu
· dilatace periferních cév
· nepravidelné zvyšování aktivity GIT
· relaxace kosterního svalstva
· pokles bazálního metabolismu

· informace o spánkových procesech nám poskytuje EEG
· v bdělém stavu (klidné bdění) zaznamenáváme rytmus alfa
· při usínání alfa aktivita mizí a nastupuje non-REM

Spánkové fáze
· spánek je nehomogenní funkční stav organismu
· pro spánek je typické cyklické opakovní jednotlivých spánkových fází a stádii
· každé stadium je charakterizováno jinými změnami (vegetativní, endokrinní, elektrofyziologické
a behaviorální)

1. Non- REM spánek
-vývojově mladší, telencefalický
- je řízený serotoninem
- má pomalou EEG aktivitu
- probuzení v této fázi je nefyziologické (nedokonalá regentce sil)
1) stadium
» člk je relaxovaný, klidný,ospalý
» trvá několik minut
» pohyby očních bulbů ze strany na stranu
» klesá srdeční a dechová frekvence
2) stadium
» lehký spánek
» zpomalení procesů v organismu
» snadné probuzení
» oční bulby se nepohybují
» 40-45 % celkového spánku
3) stadium
» obtížné probuzení
» středně hluboký spánek
» svalová relaxace, pokles TK a TT
4) stadium
» hluboký spánek
» snížení srdeční a dechové frekvence o 20-30 %
» úplná svalová relaxace
» obtížné probuzení
» dochází k regeneraci sil organismu

2. REM spánek
- vývojově starší, rhombencephalický
- je řízen noradrenalinem
- vyskytují se aktivní sny
- svalový tonus je snížený, svalové záškuby končetin, celého těla
- srdeční a dechová frekvence bývá nepravidelná, někdy apnoe
- rychlé pohyby očních bulbů
- zvýšení metabolismu a TT
- zvyšuje se sekrece žaludečních šťáv
- z této fáze se člověk probouzí
- při zvýšené únavě se REM fáze zkracuje

Funkce spánku
· funkce zotavovací-syntetická
· funkce behaviorální (vliv spánku na chování a jednání člověka)
· non-REM spánek se zaměřuje na zotavení těla
· REM spánek se zaměřuje na regeneraci psychických funkcí

Biorytmy
· cyklické biologické hodiny řídící a usměrňující potřebu spánku
· mají endogenní původ
· jsou synchronizované s vnějšími faktory (světlo, tma, gravitace, elektromagnetické vlnění)
· projevují se biologicky v činnosti jednotlivých orgánů a chování
· rozdělují se podle délky trvání
· cirkadiánní rytmus
- změny, spojené s cyklem otáčení Země
- 24hodinový
- zahrnuje cyklicky se opakující změny TT,renální exkreci kalia, hodnot TK, příjmu potravy,
spánku
- cyklické změny složek lidského chování a intelektu
- pravidelným se stává ve 3. měsících
- po 4. měsíci vstupují, děti do 24hosinového cyklu, spí zejména v noci
· "ranní ptáče" - člk ,který je časně ráno čilý a svěží, večer usíná dříve
· "noční sova" - opakem ranního ptáčete

Poruchy spánku
1. Primární poruchy spánku
· problémem se stává nespavost nebo naopak nadměrná spavost
a) Insomnie
- nedostatek nebo snížená kvalita spánku
- po probuzení se lidé necítí svěží
1) iniciální insomnie
» problémy s usínáním
2) intermitentní (stálá) insomnie
» narušení kontinuity spánku
3) terminální insomnie
» předčasné probouzení
- imaginární / subjektivní insomnie - lidé usínají bez problémů nebo spí déle, než sami uvádějí
- insomnie může být výsledkem fyzické bolesti, psychických traumat
- při odstraňování je důležité, aby si nemocný vypracoval určitý model chování, který zlepší
nebo popřípadě odstraní problémy se spánkem

b) Spánková inverze
- obrácený rytmus spánku (hlavně u starých lidí)

c) Hypersomnie
- nadměrné spaní, nejčastěji před den
- má většinou vztah k psychofyziologickým problémům

d) Narkolepsie
- náhlé upadnutí do spánku během dne
- při narkoleptických záchvatech začíná spánek REM fázi
- bývá někdy spojena se záchvaty katalepsie (částeční nebo úplná svalová paralýza)

e) Spánková apnoe
- periodické zastavení dýchání během spánku

f) Parasomnie
- abnormální události během spánku
- somnambulismus (náměsíčnost)
- noční děsy
- enuresis nocturna
- mluvení ze spaní
-noční erekce
- bruxismus (skřípání zubů)
- somnilogie (mluvení ze spánku)

2. Sekundární poruchy spánku
· jsou způsobené klinickým onemocněním (porucha ŠŽ, deprese...)

Anamnéza spánku
· získává se od každého přijímaného pacienta
· obsahuje
- typ spánku,délka spánku a bdění,kvalita spánku,čas a trvání spánku během dne
- zvyklosti, rituály před spaním
- užívání léku na spaní a jiné léky ovlivňující spánek
- prostředí, kde člk usíná a spí
- současné změny spánku, obtíže, problémy
· nemocným, kteří mají problémy, doporučíme aby si vedli spánkový diář

Fyzikální vyšetření
· pozorování výrazu tváře - kruhy pod očima, červené spojivky, lesklé, nepřítomné oči
· podráždění, třes rukou, zívání, nekoordinované pohyby

Diagnostika
· spánek se objektivně hodnotí ve spánkových laboratořích pomocí polysomnografii
· EEG, EMG, EOG (elektrookulogram - zaznamenává a hodnotí jednotlivé fáze spánku)

Ošetřovatelské intervence
1. Vytvoření prostředí pro odpočinek a spánek
- zavření dveří u pokoje nemocného
- zatmění pomocí závěsů nebo žaluzií
- vypnutí telefonu
- zabezpečení příjemné, tiché hudby
- snížení množství stimulů (rozhovory personálu, televize
- umístění nemocného na pokoj s vhodnými pacienty
- použití nočního světla
- nastavení lůžka do nízké polohy
- umístění zvonku tak aby byl nemocnému na dosah
- zabezpečení dostatečně dlouhých hadiček u katétru

2. Podporování spánkových návyků
- rituály / rutinní činnosti před spaním, které navazují pohodu a relaxaci
- procházka, poslech hudby, čtení, uklidňující koupel
- hygienické úkony

3. Zabezpečení pohody a relaxace
- pohodlné noční oblečení
- pomoc při hygienických úkonech
- perfektně upravené lůžku, masáž zad, poloha nemocného
- vymočení se před spaním
- vhodné podávání léků
- analgetika podáváme 30 minut před spaním

4. Aplikace léků na noc
- hypnotika, sedativa, anxiolytika
- trankvilisery (snižují úzkost a napětí)

5. Poučení nemocného
- přiměřené cvičení přes den, ne před spaním
- před spaním jíst jídla s vysokým obsahem bílkovin
- nepít kofeinové nápoje
- relaxace před spaním
- do postele si lehat až když jste ospalý
- používat lůžko jen na spaní
- pokud nemůžete usnout - relaxace
- pravidelné ulehání a vstávání z postele

KATEGORIE LIDSKÝCH POTŘEB A JEJICH USPOKOJOVÁNÍ 2

1. ledna 2009 v 14:21 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelství
Péče o základní potřeby člověka
1. Tělesná mobilita a imobilita
· bez pohybu, který je sám o sobě základní potřebou lidí, bychom nemohli uspokojovat ani mnoho ostatních potřeb, které jsou na pohybu závislé. Imobilní člověk je závislý a nesoběstačný.
· význam tělesné aktivity pro člověka
Øzlepšuje zdravotní stav
Øchrání před nemocemi
Øzvyšuje výkonnost orgánů
Ønavozuje positivní emoce a zlepšují duševní zdraví
Øprodlužuje délku života
· faktory ovlivňující pohyb a tělesnou aktivitu
a) Fyziologicko-biologické faktory
Øpohybový aparát
§ svaly (aktivní pohybový aparát), kosti, chrupavky a tkáně (pasivní pohybový aparát)
§ umožňuje veškeré činnosti, které se dají zahrnout pod pojem "pohybovat se"
§ pohyb nám umožňuje měnit polohu, zahrnuje i duševní aktivitu
§ pohyblivost a flexibilita jsou základem pro výkon mnoha povolání
§ vykonáváme šest základních pohybů (extenze, flexe, supinace, pronace, abdukce, addukce).
Øfyziologie hybnosti
§ pohybový systém lze rozdělit na opěrný motorický systém a pohybový motorický systém
§ centrum pohybu je v mozkové kůře ve frontálním laloku
§ rovnováha, koordinace pohybu - mozeček
§ spojení centra a jednotlivých segmentů pohybového aparátu zajišťují míšní motoneurony a motoneurony jednotlivých hlavových nervů
§ bez činnosti primární motorické oblasti není možný úmyslný pohyb, bez nižších oblastí mozku jeho přesné a jemné řízení
Øvývojové faktory
§ věk jedince, stádia jeho vývoje jsou pro hodnocení pohybu a aktivity významné
§ vývoj a proces stárnutí organismu znamenají také pohyb.
Øsmyslové orgány
Ønemoc a pohybová aktivita
§ při nemoci dochází vždy ke změnám potřeby pohybu a při onemocnění pohybového aparátu je to samozřejmé (někdy i trvalé)
§ zdravý jedinec bez pohybového omezení je schopný sebepéče, je tedy plně soběstačný a tím zcela nezávislý na pomoci druhé osoby
§ nepohyblivý člověk (imobilní), je ve větší či menší míře závislý na pomoci druhých, je nesamostatný

b) Psychicko-duchovní faktory
Øpohybová aktivita má vliv na duševní pohodu člověka, na jeho náladu
Øpohyb uvolňuje napětí, je prostředkem relaxace, regenerace sil
Øpohyb ovlivňuje typ osobnosti člověka.
Øschopnost pohybu ovlivňuje sebekoncepci a sebeúctu, celkový vzhled
Øimobilita - pocit bezmoci, zbytečnosti, obtěžování druhých

c) Sociálně - kulturní vlivy
Øsrovnání motoriky lidí z jižních a severských zemí, východních a západních zemí

ØPoruchy hybnosti
§ imobilizační syndrom
o svaly - kontrakty, atrofie
o kosti - osteoporóza
o oslabení kardiovaskulárního systému
o plíce - snížení kapacity plic, pneumonie → stagnace sekretu → zdroj infekce
§ dekubity

ØAktivita a cvičeni
§ držení těla
o je geometrické prostorové uspořádání částí těla ve vzájemném vztahu
o pokud máme dobrý postoj, tak u nás nedochází k nadměrnému zatížení kloubů, svalů (svaly jsou v mírném napětí,, což jim naprosto vyhovuje), šlach, napomáhá to správnému dýchání, podporuje kardiovaskulární, vylučovací, trávicí systém atd.
§ rovnováha
o podmínkou dobré rovnováhy je symetricky rozložená hmotnost těla podél linie gravitace
o čím je linie gravitace blíže baze opory, tím máme větší stabilitu a naopak (=> člověk padá).

ØNa pohybu a udržování rovnováhy se podílí (mimo postoje, gravitace a jiných fyzikálních faktorů)
§ vestibulární aparát
§ tonické šíjové vzpřimovací reflexy
§ zrakové nebo optické reflexy
§ proprioceptivní nebo kinetický smysl
§ extenzorové nebo antigravitační reflexy

ØPropriocepce
§ vnímání těla (např. v chodidlech, umožňují vnímání dotyku s podložkou - porucha u diabetiků, u perniciózní anemii - při nedostatku vitaminu B12 → špatná koordinace → projevuje se např. dupáním.

ØPády
§ příčiny
o je jich mnoho a většina jich souvisí se stárnutím, zhoršený zrak, závratě,
náhlá ztráta svalového tonu v dolních končetinách
o hospitalizované staré osoby = další možné faktory: cizí prostředí, imobilizace
a z ní plynoucí slabost, bolest, ztráta nezávislosti a kontroly vlastních aktivit,
léky, zmatenost

ØPosouzení schopnosti pohybu a jeho omezení
§ je důležité získat údaje, které nám u pacienta ukáží možnost překážky nebo omezení pohybu.
o Jak pacientova nemoc ovlivňuje jeho schopnost pohybu?
o Překáží pacientovi v pohybu bolest, obezita, věk nebo špatný zrak?
o Existují překážky bránící pohybu pacienta?
o Je pacient duševně čilý, schopný rozumět instrukcím a vykonávat je?

ØSestra k určení schopností a omezení pozoruje
§ zvedání se z lehu do sedu na okraj postele
§ zvedání se ze stoličky do stoje
§ přesun na posteli (z boku na bok, ze zad na břicho, z boku na záda, z lehu do sedu)

ØPosouzení chůze
§ chůze má dvě fáze - nesení hmotnosti těla a fázi přesunu
§ při posuzování se pacient prochází po místnosti a sestra sleduje zda
o je trup pevný a vzpřímený
o ruce se pohybují přiměřeně
o je chůze uvolněná a lehká nebo vratká a labilní
o je střídání noh ve fázi přesunu správné
o jsou kroky přiměřeně dlouhé nebo krátké
o chůze začíná i končí lehce
o nohy jsou ve fázi přesunu ve správné poloze
o zda jsou všechny části těla v linii gravitace

2. Dýchání
· dýchání je velmi úzce propojeno s pocity člověka, kdy jeho poruchy zasahují jedince celkově, elementárně a existenčně
· je to fyziologická funkce pomáhající udržet homeostázu
· příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého (vnější dýchání) slouží k výživě tělesných buněk (vnitřní dýchání) a tím k zachování života
ØPotřeba dýchání
§ základní biologická potřeba a má svoji specifiku, kdy uspokojení potřeby si neuvědomujeme, protože dýcháme automaticky a neuvědoměle
§ ovšem neuspokojení má dramatický průběh, kdy je člověk ohrožen na životě
§ psychicky se při neuspokojení objevuje úzkost a strach ze smrti
§ vlivem negativních emocí může mít člověk pocit nedostatku vzduchu.
ØFaktory ovlivňující dýchání
a) Biologicko-fyziologické faktory
Ødýchání
§ je proces výměny plynů mezi jednotlivcem a prostředím a má tři části
o výměna mezi atmosférou a plícními sklípky
o přechod kyslíku a oxidu uhličitého mezi plícními sklípky a vlásečnicemi
o transport kyslíku a oxidu uhličitého krví k buňkám
§ efektivita dýchání závisí a funkci dýchacího ústrojí a je spojeno s činností srdečně-cévního systému.
Ømechanismus dýchání
§ vdech (inspirium) je aktivní děj
§ výdech (expirium) je pasivní děj
§ existují faktory jako pružnost plic a hrudní stěny, vlastní váha hrudníku, vyklenutí bránice tlakem orgánů v dutině břišní (výdech), vnitřní mezižeberní svaly, které tento děj ovlivňují.
§ při hlubokém dýchání se uplatňují pomocné dýchací svaly
§ v průběhu dýchání dochází k fyzikálním a chemickým změnám vdechovaného a vydechovaného vzduchu
o fyzikální
» vdech - ohřívání, vlhčení, čistění (dutina nosní)
» výdech - ochladit, aby se omezily tepelné ztráty organismu
o chemické složení
» vdech - 21% kyslíku, 79% dusíku, 0,04% oxidu uhličitého
»výdech - 15% kyslíku, 79% dusíku, 5-6% oxidu uhličitého (asi100x víc)
Øřízení dýchání
§ je řízeno z dýchacího centra v prodloužené míše
§ reaguje na parciální tlak kyslíku a kysličníku uhličitého v krvi, na teplotu a chemické složení krve
§ podněty z dýchacího centra lze do jisté míry ovlivnit i vůlí.
Øobranné dýchací reflexy
§ kašel
o na podkladě řídícího centra v mozku dochází k hlubokému nádechu a výdechu proti uzavřené hlasové štěrbině => podtlak => náhlé uvolnění štěrbiny => strhne sebou to, co v dýchacích cestách je (také nic) - vyčištění dolních cest dýchacích
§ kýchání
o dráždění nosní sliznice, velký nádech, uzavře se část mezi hltanem a dutinou ústní a dojde k uvolnění vzduchu přes dutinu nosní - strhnutí částic.
Økašel a vykašlávání
§ vyvolávají je dráždivé plyny, onemocnění dýchacích cest či cizí tělesa
§ kašel může být
o produktivní
o suchý
o dráždivý
o neurotický
o kardiální

b) Psychicko-duchovní faktory
§ strach a negativní emoce = hyperventilace, dušnost => výrazná úzkost, strach ze smrti, bezmoc

c) Sociálně-kulturní faktory
§ spojeno neoddělitelně s faktory životního prostředí
o pracovní prostředí
o životní styl, návyky - kouření

ØPoruchy dýchání
§ eupnoe
§ tachypnoe
§ bradypnoe
§ dyspnoe
§ apnoe

3. Pohoda a bolest
· bolest je ryze subjektivní zážitek a existuje vždy, kdykoli nemocný říká, že bolest má
· přestože se jí snažíme vyhnout, tak je nám do určité míry prospěšná (je to ukazatel toho, že se v organismu něco děje, že není něco v pořádku)
· bolest zasahuje celý náš organismus, všechny jeho složky (biologickou, psychickou i sociální), je stavem tísně, samostatným stresorem, může vyvolat zněny v celém organismu
· neúčelnou se stává, pokud je odhalena příčina problému
· význam ztrácí také tam, kde je nesnesitelná, protože vyvolává změny a poruchy v organismu
· každý z nás vnímá bolest jinak - práh bolestivosti
· to, co je pro jednoho nesnesitelná bolest, je pro druhého něco, čím se ani nemusí zabývat
ØTolerance bolesti je závislá na mnoha okolnostech
§ věk (čím starší, tím vyšší práh bolestivosti)
§ nemoc (nižší tolerance bolesti)
§ pohlaví
§ denní rytmus (menší bolestivost ráno)
§ emocionální stav (např. člověk v depresi vnímá bolest intenzivněji)
§ placebo
§ relaxace
§ sociální posilování (povzbuzení)


ØFaktory ovlivňující bolest
a) Fyziologicko-biologické faktory
Øfyziologie bolesti
§ bolest je nezávislá na ostatních senzorických systémech
§ vytváří nocicepční systém, periferní receptory pro nocicepci jsou nociceptory - receptory bolesti, které jsou uloženy nerovnoměrně na periferii (kůže, svaly, klouby)
§ vyskytují se i v oblasti míchy, mozkového kmene, mozkové kůry, thalamu
§ nociceptory mohou být drážděny mechanicky, chemicky, tepelně
§ při traumatu či silném podráždění se vyplavují prostaglandiny, histamin, serotonin, enkefaliny, bradykinin.
Øvěk
§ v každém vývojovém období člověk bolest jinak vnímá, jinak se s ní vyrovnává a jinak ji dává najevo

b) Psychicko-duchovní faktory
§ je důležité, jaký význam pacient bolesti přikládá
§ pokud je bolest déle trvající, tak vyvolává deprese, beznaděj, vzdávání se => zhoršená kvalita života a spolupráce
§ pro každého má bolest jiný individuální význam
§ negativní emoce ovlivňují negativní vnímání bolesti => snižují práh bolestivosti, strach, úzkost, deprese, rozčílení, izolace, sociální závislost, starosti, nespavost
§ naopak kladné emoce mohou dávat na bolest zapomenout (zaujetí pro něco, matka po porodu . . . .)

c) Sociálně-kulturní faktory
§ některá náboženství (křesťanství, židovství) považují bolest za trest
§ v některých kulturách si zase lidé jako projev smutku sami bolest způsobují, jinde je součástí určitých rituálů
§ některé národy mají zvýšenou toleranci k bolesti, některá etnika si přejí být s bolestí sami, jiná potřebují utěšovat
§ vnímání bolesti ovlivňuje i okolí jedince - dobré mezilidské vztahy, …. zvyšují práh bolestivosti
§ kontakt s blízkou osobou může bolest snížit a to nejen u dětí, ale i u dospělých
§ roli hraje i očekávání bolesti

ØTypy bolesti
§ bolest můžeme rozdělit na akutní a chronickou
§ Akutní bolest
o intenzivní, většinou krátkodobá (trvá méně než 6 měsíců) - zlomenina, operace
o můžeme sem zařadit i některé druhy kolikovité bolesti
o lidé na ni reagují pláčem, sténáním, masírováním bolestivé oblasti atd., ale pokud tyto reakce člověk neprojevuje, tak to neznamená, že bolest necítí
o při vysoké intenzitě představuje akutní bolest velkou zátěž => tachykardie, hypertenze, prohloubené dýchání . . . + masivní přísun energie na její zvládnutí
o člověk je motoricky neklidný, někdy hlasitě křičí, volá o pomoc
o akutní bolest je ta účelná bolest, která chrání, upozorňuje.

§ Chronická bolest
o rozvíjí se pomalu, trvá déle než 6 měsíců, člověk si ani nemusí vzpomenout, kdy bolest začala
o klinicky se nemusí vůbec projevovat nebo mohou být její projevy nevýrazné
o lidé jakoby se s bolestí sžili - mají osobitý způsob, jak ji překonat, ignorovat => nemusí se vůbec na člověku poznat
o objevuje se nechutenství, nespavost
o chronickou bolest bývá obtížné lokalizovat - nejčastěji se jedná o bolesti pohybového aparátu, hlavy, nádorová onemocnění, fantomové bolesti, posttraumatické bolesti
o chronická bolest mění psychiku člověka
» nálady, pocity (deprese, frustrace, beznaděj)
» myšlenky, postoje (generalizace, katastrofický způsob myšlení)
» sebekoncepci, sebepojetí (méněcennost)
» sociální vztahy (agrese, izolace, hostilita)
» existenční podmínky (zaměstnání, finance, životní plány)

· při posuzování pacienta musíme udělat anamnézu bolesti a fyzikální vyšetření, které zaměříme na pacientovy odpovědi na bolest (fyziologické i behaviorální)
· musíme nechat pacienta, aby se k nemoci vyjádřil a z jeho reakcí můžeme usoudit, jaký pro něj má bolest význam
· Při anamnéze zjišťujeme
ØLokalizaci bolesti
§ přesně lze lokalizovat bolest povrchní, s hlubokou je to složitější, lépe se lokalizuje akutní než chronická, dobře se lokalizuje bolest somatická, útrobní obtížně
§ necháme si místo bolesti ukázat, popsat.
ØIntenzitu bolesti
§ malé intenzity
§ střední intenzity
§ velké intenzity
§ nesnesitelná bolest
ØKvalitu bolesti
§ pacient se ji snaží vystihnout, ale záleží na jeho inteligenci a vyjadřovacích schopnostech - dítě ji nepopíše
§ sestra by měla přesně zapsat slova pacienta, neupravovat je
§ o bolesti se můžeme vyjádřit jako o bodavé, bušivé, difúzní, dráždivé, hlodavé, řezavé, vystřelující, svíravé, ostré, pronikavé, palčivé, silné, putující, stálé, tupé, úporné, vyčerpávající atd
ØTyp bolesti
§ zde sledujeme čas, kdy bolest začala, trvání, přetrvávání, přerušování - vše je nutné zaznamenat - začátek, jak dlouho trvala, zda se opakuje, délka intervalu bez bolest
§ např. somatická bolest (ostrá, dráždění míšních nervů), viscerální (neurčitá, dráždění vegetativních nervů, tupá), ischemická (klaudikační, porucha prokrvení svalu, pálivá), kolikovitá (prudká, mění intenzitu), zánětlivá (tepání

KATEGORIE LIDSKÝCH POTŘEB A JEJICH USPOKOJOVÁNÍ 1

1. ledna 2009 v 14:21 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelství


Potřeby nemocného člověka v ošetřovatelství
· hlavním rysem moderního ošetřovatelství je systematické hodnocení a plánovité uspokojování potřeb zdravého i nemocného člověka prostřednictvím ošetřovatelského proces.
· každý člověk je individualita, má své jedinečné vlastnosti, postoje, názory a potřeby
· poznatky o základních potřebách tvoří teoretický podklad pro ošetřovatelský proces

Pojem potřeba
· projev nějakého nedostatku, jehož odstranění je žádoucí
· prožívání nedostatku ovlivňuje veškerou psychickou činnost člověka (promítá se do jeho osobnosti, stylu vyjadřování)
· pokud nejsou naše potřeby dlouhodobě dostatečně uspokojeny, označujeme tuto situaci jako strádání, tj. deprivaci
· lidské potřeby nejsou neměnné, vyvíjejí se a kultivují (dítě má jiné potřeby než dospělý, ...)
· každý tyto potřeby uspokojuje nejrůznějším způsobem


Význam pojmu potřeba a vztahy potřeby k psychice
1. Biologický
· potřeba vyjadřuje narušenou homeostázu organismu (např. když je organismus dehydratován → člověk pociťuje žízeň)
2. Ekonomický
· člověk potřebuje něco vlastnit (souvisí s psychologickými potřebami)
3. Psychologický
· většina vychází ze sociální sféry (poukazuje na nedostatky v sociálním životě člověka)

Vztah motivace a potřeb
· kdyby člověk neměl potřeby, neměl by důvod cokoliv dělat
· motivační napětí
· proč se člověk chová tím nebo oním způsobem
· motivace vědomá či nevědomá
· mezi vědomými a nevědomými motivy není ostrá hranice
· u příslušníků všech kultur vystupují tytéž biologické potřeby, ale
· směřují k různým způsobům uspokojování

Klasifikace potřeb
· psychologové třídí potřeby do různých skupin, hledají různé souvislosti
1. Biogenní a fyziologické
· (vycházející z těla, organismu)
2. Psychogenní, sociogenní, psychologické
· (např. sociální život jedince)
· Henry A. Murray
A) viscirogenní (biologické)
B) psychogenní

Abraham Maslow
· americký humanistický psycholog
· společnosti pro humanistickou psychologii
· vytvořil teorii motivace, ze které vychází jeho hierarchická teorie potřeb
· každý jedinec má individuální systém motivů, který je hierarchicky uspořádán, protože některé z motivů jsou silnější než jiné
· jedinec je integrovaný a organizovaný celek
· člověk dosahuje zřídka stavu plnějšího uspokojení, neustále je nespokojený, pocit uspokojení trvá pouze chvíli, jedna potřeba střídá druhé
· člověk je hnán dopředu, aby uspokojoval své potřeby (jsou potřebné proto, aby člověk byl aktivní)
· seřadil potřeby do pyramidy potřeb, u základny jsou potřeby důležitější než potřeby vyšší, jsou tedy seřazeny dle naléhavosti
· všiml si toho, že vývoj člověka je vzestupem různými vrstvami pyramidy potřeb (malé dítě má pouze potřeby fyziologické, potřeby jistoty a s věkem se tyto potřeby zvyšují, např. v adolescenci je i potřeba seberealizace) + motivační život.
· u dětí, které nemají dlouho uspokojené fyziologické potřeby, vzniká deprivace - vyšší potřeby se dostaví později, nebo vůbec ne.
· častá frustrace potřeb v dětství determinuje trvalé osobnostní rysy jedince

· tato teorie má spoustu odpůrců např. V.E. Frankl (zabýval se psychologií koncentračních táborů)- tvrdil, že i když lidé dlouhodobě strádají, mají hlad, prožívají bolest, tak i přesto mají potřeby seberealizace (psaní knih, divadla pro spoluvězně)
Jednotlivé potřeby v pyramidě podle A.H. Maslowa
1. Fyziologické potřeby
· slouží zejména k přežití člověka
· člověk se snaží, aby své fyziologické potřeby uspokojil dříve, než budou aktuální (jakmile se stanou aktuální, ovlivňují veškeré chování člověka)
· patří sem např. spánek, výživa, vyprazdňování, potřeba pohybu, kyslíku, čistoty, ...
2. Potřeby jistoty a bezpečí
· člověk potřebuje v životě řád, pravidla, aby cítil bezpečí a jistotu
· touha po spolehlivosti, po ochránci, po ekonomické stabilitě
3. Potřeba lásky a sounáležitosti
· milovat a být milován, být sociálně integrován
4. Potřeba uznání a sebeúcty
· sebeúcta (mít nezávislost na mínění druhých, vážit si sám sebe)
· potřeba respektu
5. Potřeba seberealizace, sebeaktualizace
· tato potřeba vzniká většinou až v dospělosti, v zaměstnání, kde chce člověk realizovat své schopnosti (pocit, že práci dělá dobře, ...)

Maslow dále rozdělil potřeby na
· vyšší
· např. seberealizace, potřeby růstu
· jsou méně naléhavé
· člověk nepociťuje velikou potřebu je uspokojit, ale život na úrovni těchto vysokých potřeb je kvalitnější a spokojenější než na úrovni potřeb nižších
· nižší
· pociťujeme je až když se nám nedostávají (např. pocit hladu)



Maslowovy teze o vyšších potřebách
· vyšší potřeby jsou pozdějším stupněm vývoje
· čím vyšší potřeba, tím je méně důležitá pro pouhé přežití, tím déle může být její uspokojení odkládáno a tím snáze se potřeba trvale ztrácí
· žití na úrovni vyšších potřeb vede k větší biologické efektivnosti, delšímu životu, k menšímu počtu onemocnění, lepšímu spánku, chuti k jídlu, ...
· vyšší potřeby jsou subjektivně méně naléhavé
· ti, u nichž došlo k uspokojení obou druhů potřeb, cení si obvykle vyšších potřeb víc než nižších
Potřeby jedince v těžké a závažné nemoci
1) fyziologické potřeby
· při dlouhodobém onemocnění se ztrácí (nemají zájem o jídlo, o pití, ...)
· úkolem sestry je uspokojení těchto potřeb
2) bezpečí a jistota
· člověk nechce být sám, opuštěný
· chce být např. zbaven bolesti, nauzey, nespavosti, chce mít osobní věci po ruce, ...
3) láska a pocit příslušnosti
· nemocným musíme ukázat, že ho respektujeme, že nás zajímá, ...
4) sebeúcta
· nemocnému dát najevo, že nás neobtěžuje
· pečovat o jeho soukromí, čistotu
5) seberealizace
· potřebuje slyšet, že to, co do teď dokázal je dobré, že se mu mnohé povedlo

Hierarchie potřeb v těžké nemoci se mění na dva základní okruhy, které jsou ve stejné rovině
· láska a pocit příslušnosti, pocit sebeúcty
· fyziologické potřeby, potřeba jistoty a bezpečí

Stupeň naplnění potřeb
1. Podprahové uspokojení potřeb
· pacientova potřeba není uspokojena dostatečně
· frustrace
Ønemůže si potřebu splnit vůbec
Øpocit zklamání z nemožnosti splnit si nějakou potřebu
Ømůže mít za následek zdravotní potíže (poruchy GIT, hypertenze)
· stres
Øaktivuje sympatický nervový systém, který má za následek vazokonstrikci → zvýšení pulzu → ztráta potřebné energie
· deprivace
Ønedostatečné uspokojování potřeb
Ødlouhodobý proces
Øvede k pocitům opuštěnosti, vyprahlosti
Ømůže být provázená somatickými problémy
2. Nadprahové uspokojování potřeb
· člověku potřeba vůbec nevznikne
· má ji uspokojenou dříve, než vznikne
· hyperprotektivní péče (rodiče, partner), tj. přílišná péče
· pocit nesvobody, člověk ztrácí vlastní názory
· může způsobit somatické onemocnění
3. Prahové naplnění potřeb
· ideální
· člověk pociťuje potřebu a sám si ji uspokojí
· vede to k pocitu spokojenosti a životní vyrovnanosti

Význam ošetřovatelské péče z hlediska uspokojování potřeb
· hlavním cílem kvalitní ošetřovatelské péče je uspokojení potřeby jistoty, bezpečí a nezávislosti nemocného
· důležité je najít vhodné pojmenování potřeby, protože pacient sám neví, jakým způsobem by se měl na sestru obrátit
· správná informovanost nemocných a pravidelná komunikace s nimi
· nejistota a neinformovanost stíží naplnění primárních i sekundárních potřeb
· respektovat autonomii nemocného

Nemocný člověk a jeho potřeby
· Faktory,které působí na uspokojování potřeb člověka
ØNemoc
§ brání lidem v uspokojování potřeb
§ cílem není pouze uspokojit, ale co nejvíce se snažit, aby si pacient mohl uspokojit potřebu sám
ØIndividualita člověka
§ osobnost člověka (extrovert, introvert)
§ emocionální stabilita či labilita (více vyjadřují své potřeby)
ØMezilidské vztahy
§ při narušených vztazích jsou narušené potřeby psychologické
ØVývojové stádium člověka
§ děti vyjadřují potřeby jinak než dospělí (u malých dětí je nutné aktivně pátrat, zda nemají nějakou neuspokojenou potřebu)
ØOkolnosti, za kterých nemoc vzniká
§ např. jiné potřeby mají nemocní, jejichž nemoc vznikla v zahraničí, nebo doma

· Správné rozpoznání potřeb nemocného sestrou
Øpochopením potřeb druhých lidí lépe posuzujeme a hodnotíme jejich chování
Øpro sestru je důležité vědět:
§ co všechno působí na pacienta
§ jak nemoc ovlivňuje uspokojování potřeb
§ jak nemoc působí na sociální poměry pacienta

· Uspokojování potřeb pacienta
Øuspokojování biologických potřeb
§ např. vyprazdňování, hygiena, výživa, polohování, spánek
Øuspokojování psychických potřeb
§ informovanost, zmírňování bolesti, zabránění ztráty sebeúcty, ...
Øuspokojování sociálních potřeb
§ zmírnění sociální izolace (komunikace, umožnit návštěvy)
Øuspokojování kulturních potřeb
§ umožnit číst knížky, televize, péče o okolí (kultura prostředí - čistota na pokoji),

Praktické využití potřeb člověka v ošetřovatelském procesu
· lidské potřeby jak ošetřovatelský problém
Øve druhé fázi ošetřovatelského procesu, ve fázi, která se nazývá ošetřovatelská diagnóza se identifikují ošetřovatelské problémy pacienta. Ošetřovatelská diagnóza = ošetřovatelský problém = potřeba pacienta!
· NANDA - International
ØSeveroamerické asociace pro mezinárodní ošetřovatelskou diagnostiku
Øtato asociace vyvinula zevrubný a široce uplatnitelný diagnostický systém
Øz něj mohou čerpat představitelé všech ošetřovatelských specializací v konkrétních situacích

Lidské potřeby ve třídách diagnostiky NANDA
· diagnostické domény představují třináct specifických oblastí chování, projevů člověka
· každá doména má různý počet diagnostických tříd, v kterých jsou seskupeny ošetřovatelské diagnózy týkající se jedné pacientovy potřeby

. DOMÉNA Výživa
TŘÍDA Příjímání potravy
AKTUÁLNÍ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY - porušené polykání
- nedostatečná či nadměrná výživa

· potřeby mohou být funkční (pacient má uspokojenou potřebu), nebo dysfunkční (potřeba není uspokojena)

NANDA - diagnostický systém
· ošetřovatelský problém (pacientova potřeba) může být:
· aktuální
Øpacientova potřeba je dysfunkční - např. diagnóza "nadměrná výživa", "dehydratace"
· potencionální
Øpotřeba je funkční, ale je v současnosti je klient ohrožen vznikem dysfunkce v určité potřebě - např.diagnóza "riziko nadměrné výživy"
· edukační
Øpotřeba pacienta je funkční, nevykazuje dysfunkci ani potencionální dysfunkci, ale edukací a podporou můžeme její fungování zlepšit - např. "ochota ke zlepšení výživy", jakým způsobem se má klient stravovat
Øvětšinou se nepoužívají v nemocnicích, mají dlouhodobější dopad, užívají se v domácnostech

HISTORIE OŠETŘOVATELSTVÍ V ZAHRANIČÍ A U NÁS

1. ledna 2009 v 14:17 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelství


Počátky ošetřovatelství
: v nejstarších dobách provázeli obyvatelé choroby a epidemie
: lidé využívaly zkušeností s bylinami,vodou,sluncem a tyto zkušenosti si předávali po
generace
: první léčebné praxe vycházely z přesvědčení, že kouzla mohou zabránit vzniku nemocí
: na potlačení nemoci nebo její léčení vyvinuli šamani různé rituály
ošetřovatelství je ovlivňováno
: náboženstvím
: kulturou
: sociálními podmínky
: politickými faktory
: válkami
: vědeckými objevy
: význačnými osobnostmi

3 systémy péče o zdraví
1) Neprofesionální (lidový) systém
: člověk o své zdraví pečuje sám
2) Pečovatelský systém
: tento systém vzniká v dobách, kdy nebyli nemocnice ,péče doma
3) Profesionální (oficiální systém)
: upraven zákonnými normami
: jedná se o dnešní systém péče
Historie ošetřovatelství v Evropě
: vlivy
1) Náboženství
: nemoc a příznaky způsobují zlí duchové - léčba šamanem, rostlinnými výtažky, trestání
těla
a) kněží
: kněží byli díky modlitbám uznávání,modlili se za uzdravení nemocných v klášterech
: o nemocné se staraly chrámoví kněží (1.špitální sestry)
b) starořecká medicína
: 2.tis.př.n.l. Hypokrates,Asklepius (Bůh medicíny)
c) islám
: arabové převzali nauku od starověkých lékařů
: Rházes,Aviccena
d) křesťanství
: křesťané věřili,že služba člověku je službou Bohu
: vnik 1.křesťanských klášterů (dáma Fabiola - založila 1.špitál při klášteru v Římě -
přicházeli sem chudí a nemocní o které se neměli kdo postarat - jedná se spíše o
holistickou službu - jídlo,zázemí …)
: v 17.století vznikl řád Charitativních sester v Paříži (skládal se z chudých
venkovských dívek , lékaři je vyučovaly základním dovednostem),dnes tyto řády
zajišťují charitativní činnost
: katolíci - pečují o nemocné ve špitálech
: protestanti - péče v domácnostech (Diakonky - řád sester - měly projít praktickou a
teoretickou zkouškou pod dohledem lékaře + zkouška z farmacie)
: pozitiva křesťanství - kázali,že služba člověku je služba Bohu a tím zvýšili zájem
o péči o druhé
: negativa křesťanství - život a smrt je dílem Boha - zakázali pitvy,pokusy o léčbu
byli trestány (upalování čarodějnic)
2) Sociální změny
: do 18.století špatné sociální podmínky díky válkám - hladomor - vymírání lidu
: koncem 18.stolení dochází ke zlepšení (nejsou války) - potrava - děti
: průmyslová revoluce - ekonomický rozvoj - lidé se stěhují do měst - špatné hygienické
podmínky - vybudování kanalizace,vodovody,fce městského fyzika (dnešní hygienik)
3) Rozvoj medicíny
: 1300 - 1450 - vznik medicíny jako vědního oboru
: do konce 19.století byly podmínky medicíny omezené
: na konci 19.století začali vznikat nemocnice (špína,krysy,infekce)
: v těchto nemocnicích pracovali lidé bez vzdělaní (alkoholici, prostitutky) - vzdělání
získávali praxí a od svých kolegů
: léčba se zaměřovala na tělesný příznak a na ošetřování tohoto příznaky
4) Vliv válek
: díky armádám vznikají epidemie - hromadné infekce (vojáci,padlí)
: ve starověku se o nemocné starali otroci
a) Křižácká výprava (1095 - 1121)
: velký vliv na vývoj ošetřovatelství
: Západní Evropa x muslimové - boj o svatou zemi - vznikají vojenské ošetřovatelské
řády (Rytíři špitálníci,Rytíři sv.Lazara,Tentononští rytíři)
: spojení náboženství (oš. Jako poslání) a vojenských prvků (přísná pravidla,vojenská
hierarchie ošetřování,vizita s lékaři,způsob uspořádání ošetřovacích jednotek)
5) Osobnosti
a) Nikolaj I. Pirogov
: ruský chirurg
: období Krymské války (1854 - 1856) vzniká myšlenka uplatnit na bojišti ženy -
ošetřovatelky
: vyškolil třicet ruských dobrovolných ošetřovatelek pro ruskou frontu na Krymu
: důraz kladl na dodržování hygienických zásad - prevence epidemií,infekčních chorob
b) Henri Dunnant
: významný vliv na péči o poraněné vojáky
: švýcarský kupec
: náhodou se ocitl na bojišti u Solferina po bitvě mezi francouzskou a rakouskou
armádou v roce 1859
: navrhl plán - postupu při podobných událostech v budoucnosti - zahrnoval spolupráci
civilního obyvatelstva
: Dunnantovo úsilí vedlo nakonec k založení Mezinárodní organizace Červeného
kříže v Ženevě roku 1864
: Červený kříž - poskytuje pomoc lidem postiženým válkou,obětem záplav,obětem
hladomorů, zemětřesení a jiných podobných událostí
c) Florence Nightingalová
: viz.papír

Přechod k modernímu ošetřovatelství
: sestry si začaly osvojovat činnosti lékařů - podílí se na rozvoji medicíny a ne na oše.
: rozvoj humanitních věd - psychologové,sociální pracovníci - převzaly na sebe činnost
sester (poradenství,vedení pacienta ke zdravému životnímu stylu)
: nemocnice byly považovány za byrokratický systém s přísnými pravidly (pacient pro
MUDr.)
: sestry jsou nespokojeny se svým postavením - to vede k rozvoji ošetřovatelských teorií
: výrazné změny v oše. začaly v severní Americe
: 1977 WHO přijalo 2 rezoluce
1) Historická rezoluce
: formulovala cíle na další dvě desetiletí
: cíl = všichni občané světa musí dosáhnout do roku 2000 takové úrovně zdraví,která
jim umožní vést ekonomické a produktivní zdraví
: tento cíl znám pod názvem "Zdraví pro všechny do roku 2000"
2) O významu sester a porodních asistentek v primární péči
: WHO apeluje na členské státy,aby zjistily počet VS a PA a naplánovaly jejich zvýšení
: 1978 Mezinárodní konference v AlmaAbě - o primární péči (léčba zaměřena na prim.péči)
: 1984 Evropský registrační výbor schválil 38 cílů péče o zdraví - členské státy přijaly
společné řešení zdravotnictví
: 1986 Konference v Otavě - o podpoře zdraví - Otavská charta (životní prostředí)
: 1988 2.mezinárodní konference v Adelaide - o podpoře zdraví
: 1988 1.Evropská konference ve Vídni - o ošetřovatelství - změny ve vzdělání sester
: 1989 42.shromáždění WHO - rezoluce o posílení VS a PA - členské státy vyzvány aby
obsazovaly sestry do vedoucích funkcí

PROFESNÍ ORGANIZACE A JEJICH VÝZNAM 2

1. ledna 2009 v 14:14 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelství
Publikace ,které vydala ČAS
· Repetitorium pro zdravotní sestry
· Struktura kompetencí všeobecné sestry podle ICN (překlad ICN)
· Etický kodex sester (překlad ICN)
· Zásady vedení a řízení v oblasti ošetřovatelské péče
· Pochybení a sankce při poskytování ošetřovatelské péče 2003
· Ošetřovatelská dokumentace v praxi 2003
· Průvodce ošetřovatelskou dokumentací od A do Z 2002
· Adresář agentur domácí péče 2001
· Kapesní průvodce zdravotní sestry
· Sestra pro akutní stavy od A do Z
· Kardiologie pro sestry intenzivní péče

Aktuální projekt ČAS - projekt 2008
· regionální vzdělávání nelékařů v oblasti bezpečí zdravotní péče
· ČAS podporuje aktivity státu v oblasti sledování kvality a zvyšování bezpečí pacientů při poskytování zdravotní péče
· ovlivňování procesu poskytování služeb je možné prostřednictvím vydávání doporučených postupů - standardů a zajištění vzdělávání zdravotníků v této oblasti pro snazší implementaci a kontrolu v praxi.
· za první z klíčových procesů, který velmi významně ovlivňuje kvalitu poskytované péče je odpovídající počet ošetřovatelského personálu
· z tohoto důvodu vydá ČAS metodiku výpočtu a bude ve všech krajích ČR vzdělávat manažerky ošetřovatelských služeb (staniční, vrchní, hlavní sestry zdravotnických zařízení, vedoucí sestry pobytových zařízení)
· tento výpočet by měl být podkladem pro zdravotnická zařízení k tvorbě systemizace lidských zdrojů a tvorbu vlastního personálního standardu
· dalším standardem, který upravuje jeden z rizikových procesů je standard péče o pacienta ohroženého pádem
· nelékaři budou vzděláváni v oblasti prevence a sledování pádů ve zdravotnických a sociálních zařízení a v péči o pacienta po pádu
· pád pacienta je jednou nejčastějších mimořádných událostí ve světě
· v České republice padá ročně kolem 20 000 pacientů jen na lůžkách akutní péče, další tisíce pacientů padají v souvislosti s poskytování sociálních služeb, zejména v pobytových zařízeních
· ovlivnění identifikace rizikového pacienta, realizace preventivních opatření a péče o pacienta po prodělaném pádu významně snižují riziko pádu a také výskyt závažných zranění a komplikací z pádu.
· mezi procesy, které jsou velmi citlivě vnímány pacienty, a nejsou dostatečně zajištěny, patří výživa nemocných
· výzkumné studie potvrdily, že se zdravotnická zařízení nutriční péčí o pacienty věnují nedostatečně
· vydání standardu nutriční péče a předložení standardizovaného nutričního screeningu bude jasnou ze strany odborné společnosti (ČAS) jaký postup považuje v péči o pacienty ve výživě za standardní
· nutriční péče je v českých zdravotnických i sociálních zařízeních jedním z rizikových procesů, kterým není věnována dostatečná pozornost
· výzkumné studie toto tvrzení podporují - stanovení pravidel pro hodnocení nutričního skóre a standard nutriční péče, včetně edukace zdravotníků o této problematice povede ke zlepšení kvality a zvýšení bezpečí pacientův
· ve svém důsledku povede ke snížení celkových nákladů potřebných na zlepšení zdraví pacientů a udržení nebo dokonce zlepšení soběstačnosti
· sekce zdravotních laborantů zpracuje standardní postup
ØPreanalytická fáze laboratorních vyšetření. Standard bude určen jak pro sestry, tak pro zdravotní laboranty
· sledování a zvyšování kvality poskytované zdravotní péče prostřednictvím vzdělávání zdravotnických pracovníků je hlavním záměrem ČAS v tomto projektu
· v rámci projektu zorganizuje ČAS 4 konference v každém kraji a dvě celostátní konference

POUZP
· profesní odborová unie zdravotnických pracovníků Čech, Moravy a Slezska
· profesní odborová unie zdravotnických pracovníků Čech, Moravy a Slezska (POUZPČMS) vznikla v roce 1990 jako profesní organizace
· od roku 1992 je odborová
· sdružuje zdravotnické pracovníky k obhajobě jejich profesních, odborových, ekonomických a sociálních práv
· uzavírá kolektivní smlouvy, má kompetence k připomínkování zákonů
· podporuje kontinuální vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků za účelem rozvoje českého ošetřovatelství a porodní asistence
· Hlavním posláním POUZPČMS je
Øochrana a obhajování práv, potřeb a zájmů členů, zejména v oblasti ekonomické, mzdové, pracovně-právní a sociální,
Økolektivní vyjednávání a předkládání návrhů zaměstnavatelů orgánům státní moci a správy a dalším organizacím a institucím,
Øprosazování a obhajoba práv a zájmů členů na základě využívání zákonných prostředků, včetně stávky,
Øprosazování náležitého uplatnění společenského a profesního postavení zdravotnických pracovníků

Členství
· Ččenství v Unii je kolektivní i individuální
· jedinou povinností člena Unie je odevzdat 1% z čistého měsíčního platu na ústředí POUZPČMS, přičemž má tento člen všechny výhody plynoucí z členství
· můžete se stát také členem jednotlivých sekcí aniž by jste museli být členy POUZP
· POUZP má celkem 12 sekcí

Organizace
· Valná hromada
Øsvolává Rada POUZPČMS zpravidla jednou za čtyři roky
Øvalná hromada stanoví program POUZPČMS a zásadní koncepční linii pro činnost volených orgánů
Øje výkonným a řídícím orgánem, který zabezpečuje činnost POUZPČMS mezi valnými hromadami
Ørada volí předsednictvo a předsedu, který POUZPČMS reprezentuje a jedná jejím jménem.
· Předsednictvo
Øpředsedkyně Bc. Iva Kubátová, MSc (Pardubická krajská nemocnice a.s. )
· Rada
· Vzdělávací rada
Øve vzdělávací radě 5 sester z Pardubické krajské nemocnice (Daňková, Horáková-vrchní ortopedie,Špelinová-vrchní kardiologie, Valentová -staniční onkologie,Dvořáková

Aktivity POUZP
· založily vzdělávací a poradenské středisko jehož nejvyšším orgánem je vzdělávací rada
· vzdělávací a poradenské středisko za dobu svého trvání uspořádalo množství kvalifikačních kurzů, které pomáhají doplňovat nejen profesní znalosti, ale seznamují také zdravotnické pracovníky s problematikou zcela odtažitých odvětví - jako např. právo, ekonomika, užití výpočetní techniky apod
· v roce 1997 v Brně vypracovali členové VVR spolu s oddělením ošetřovatelské péče FN u Sv. Anny, z důvodu nedostatku zdravotnického personálu ve zdravotnických zařízeních, projekt kvalifikačních kurzů pro nelékařská zdravotnická povolání - "Ošetřovatel, ošetřovatelka - pěstounka" a "Pitevní laborant - preparátor"
· v červnu 1997 MZ ČR vydalo souhlas s realizací těchto dlouhodobých kvalifikačních kurzů a již v říjnu 1997 byla zahájena výuka
· zájem o tyto kurzy se stále zvyšuje
· vydává časopis Profese - vychází 4 čísla ročně

MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE SESTER
· ICN - Mezinárodní rada sester.
· vznikla 1. ledna 1899, z popudu zakladatelky národní organizace anglických sester - Ethel Gordon Belfort Benwick - stala se 1.prezidentkou ICN.
· sjezd - 1901 v Bufallu v USA - sídlo bylo střídavě v Londýně a Ženevě- v současnosti je v Ženevě
· federativní organizace, postupně ovlivnila vznik národních organizací
· sestra se nemůže přihlásit sama - hlásí se tam jedna národní sesterská organizace
· v současnosti ICN sdružuje 160 národních sesterských organizací.
· cíle ICN
Øpodporovat vznik národních společností sester
Øpodporovat úsilí sester o vysokou kvalitu
Ørozvíjet teoretickou i praktickou bázi ošetřovatelství a podporovat ošetřovatelský výzkum
Øusilovat o zlepšení sociálního postavení sester
Øzprostředkovat a udržovat spolupráci a mezinárodní kontakty sester

Orgány ICN
· v čele rady stojí prezidentka, která má 4 leté funkční období
· od roku 2005 je to Hiroko Minamiová, původem psychiatrická sestra.
· je vždy volena na sjezdu ICN.
· jednou za 2 roky se sjíždí předsedkyně národních organizací jako Rada zástupkyň a diskutují o činnosti a o přijetí nových členů.
· v meziobdobí se schází řídící výbor - v něm jsou jen zástupci vybraných států - to je určeno volbou, řídící výbor má 11 členů

Časopisy vydané ICN
1. Nursing rewiev - publikuje kvalitní výzkumné práce
2. ICN Calling - informační brožurka - tam prezentují činnost
3. News Letter ICN - aktuální zprávy a novinky v ose

WENR
· pracovní skupina evropských sester pracujících ve výzkumu
· sdružuje zástupce členských organizací z ICN z více jak 25 zemí
· od roku 1985 je členem i česká organizace sester
· Cíle
ØOrganizovat výzkum
ØZkvalitnit a rozvíjet výzkum
ØSdružovat sestry i z klinické praxe a ne jen z univerzity
· schází se každý rok na 2 dny
· organizuje to jedna národní organizace sester
· jednou za dva roky - mezinárodní konference

PCN
· stálý výbor sester rady Evropy
· od roku 1971 je Radou Evropy pokládán za oficiálního zástupce sester v tomto orgánu
· členi PCN jsou národní sesterské organizace, které patří do ICN a jejichž státy patří do EU
· vydává zásadní doporučení pro ošetřovatelství týkající se vzdělávání, pohybu pracovních sil na trhu práce
· prosazuje zájmy sester v Radě Evropy.

EVROPSKÁ OŠETŘOVATELSKÁ SKUPINA
· sdružuje národní sesterské organizace z Rakouska, Itálie, Belgie, Německa, Francie, Lucemburska, Portugalska, Španělska, Švýcarska.
· má statut pozorovatele v PCN
· Cíl
Øvytvořit regionální sdružení sester jehož prostřednictvím spojí národní sesterské organizace
Øzdokonalit ose.vzdělávání
Øumožnit propojení sester z PCN

SEVERSKÁ FEDERACE SESTER
· sdružuje národní organizace ze Švédska, Finska, Dánska, Norska
· je aktivní v oblasti vzdělávání a výzkumu

PROFESNÍ ORGANIZACE PORODNÍCH ASISTENTEK
· r. 1911 vznikla Zemská jednota porodních babiček, což byla stavovská organizace, která bojovala za práva porodních bab
Øzačala také vydávat časopis Věstník věnovaný zájmům porodních babiček
Øtento časopis byl jediným zdrojem odborných informací.
· roku 1919 vznikla Ústřední jednota porodních asistentek ( ÚJPA), sloučením všech ženských spolků a zemské jednoty
ØZajistila zlepšení finanční situace a zlepšení výuky porodních bab.
· po roce 1948 ÚJPA zanikla a porodní asistentky vstoupily do ROH
· 1997 - únor, odpojením od ČAS vznikla ČAPA - Česká asociace porodních asistentek. předsedkyně České asociace porodních asistentek (ČAPA) Ivana Königsmarková.
· 19.11.2005 Česká asociace porodních asistentek (ČAPA) se změnila na Českou konfederaci porodních asistentek (ČKPA) a současně došlo k :
· personálním změnám ve vedení profesní organizace, především v osobě její předsedkyně
· zjednodušení a zprůhlednění organizačních vazeb a finančních toků a zlepšení kontroly činnosti a hospodaření profesní organizace
· vytvoření předpokladů pro vznik jednotné profesní organizace porodních asistentek v ČR
· 11.11.2005 ale vznikla Unie porodních asistentek (UNIPA) a později časopis Porodní asistence. Cíle a program UNIPA se nijak neliší od cílů a programu ČKPA

ČESKÁ KONFEDERACE PORODNÍCH ASISTENTEK - ČKPA
· vznik r.2005 z ČAPA
· sídlo je v Olomouci
· demokratická, dobrovolná profesní organizace
· je právnickou osobou = nese zodpovědnost za své jednání
· Česká konfederace porodních asistentek je členem
ØMezinárodní konfederace porodních asistentek - International Confederation of Midwives (ICM)
ØEvropské asociace porodních asistentek (EMA)
ØNárodní koalice zdravotnických pracovníků - nelékařských profesí (NKZP)
· Cíle ČKPA
Økoordinovat a zastřešovat činnost jednotlivých profesních sdružení porodních asistentek v ČR, vytvořit jednotnou representaci českých porodních asistentek ve vztahu k orgánům státní správy v resortech zdravotnictví a školství, zdravotním pojišťovnám, organizacím ostatních zdravotnických pracovníků a organizacím porodních asistentek v jiných zemích
Øvyjadřovat názory a hájit profesní zájmy porodních asistentek na celostátní úrovni jednání o vytváření a implementaci zdravotní politiky, legislativních, administrativních a regulačních mechanismů, upravujících vzdělávání a výkon povolání porodní asistentky
Øpozvednout a upevnit profesní hrdost, prestiž a postavení porodní asistentky v systému zdravotní péče v ČR jako samostatného zdravotnického pracovníka, jehož náplň činnosti, kompetence a odpovědnost vychází z mezinárodní definice porodní asistentky a směrnic EU
Ødbát na odbornou způsobilost porodních asistentek a podílet se na systému jejich celoživotního vzdělávání, přitom šířit "umění" být porodní asistentkou na základě dlouhodobých zkušeností z praxe i nových poznatků vědy a výzkumu
Ødohlížet na kvalitu, komplexnost, dostupnost a hospodárnost zdravotní péče, posílit primární komunitní péči poskytovanou ženám, jejich dětem a rodinám, dbát na dodržování mezinárodního etického kodexu porodních asistentek
Ødbát na dodržování kodexu práv pacientů, respektovat právo ženy na poskytnutí potřebných informací a na rozhodování o místě, způsobu a poskytovateli zdravotní péče, podporovat odpovědnost ženy za vlastní zdraví i za zdraví jejího dítěte

Jak ČKPA dosahuje svých cílů
· koordinace aktivit českých porodních asistentek na mezinárodní, celostátní a krajské úrovni a v jednotlivých oblastech činnosti, representace českých porodních asistentek ve styku s orgány státní správy, se zdravotními pojišťovnami, s organizacemi ostatních zdravotnických pracovníků (včetně NKZP), s ženskými organizacemi a organizacemi pacientů
· hájení profesních zájmů porodních asistentek při jednáních na celostátní úrovni o vytváření legislativních, administrativních a regulačních mechanismů, upravujících výkon povolání porodní asistentky
· hájení profesních zájmů porodních asistentek při jednáních na celostátní úrovni o vytváření legislativních, administrativních a regulačních mechanismů, upravujících vzdělávání a registrace porodních asistentek, vydávání stanoviska profesní organizace k zařazení akcí do kreditního systému celoživotního vzdělávání porodních asistentek
· mezinárodní styky a spolupráce, representace českých porodních asistentek v ICM a EMA, výměna informací a zkušeností se zahraničím
· informační servis pro české porodní asistentky, především vydávání internetových stránek ČKPA a bulletinu "Porodní asistentka", styk s veřejností a se sdělovacími prostředky
· sekretariát a archiv ČKPA (včetně evidence došlé a odeslané pošty, zápisů atd.)
· zajišťování prostředků pro činnost ČKPA a hospodaření s nimi, vedení účetní a daňové agendy ČKPA, evidence členů ČKPA a placení členských příspěvků, odvádění příspěvků do ICM a EMA
· organizační zajištění přípravy a průběhu celostátních a mezinárodních kongresů porodních asistentek v ČR, případně zahraničních zájezdů a stáží

Při naplňování svých cílů ČKPA spolupracuje
· orgány státní správy v resortech zdravotnictví a školství
· zdravotními pojišťovnami
· odbornými, profesními, zaměstnavatelskými a odborovými zdravotnickými organizacemi
· ženskými organizacemi a organizacemi pacientů
· organizacemi porodních asistentek v zahraničí

Členství
· členem ČKPA se na základě písemné žádosti může stát každé profesní sdružení porodních asistentek v ČR.
· Profesní sdružení porodních asistentek mohou vzniknout na základě
Øúzemní příslušnosti (podle místa výkonu povolání), tzn. sdružení porodních asistentek v jednotlivých krajích
Øspecializované způsobilosti (specifických zájmů), např. sdružení soukromých porodních asistentek, poskytujících komunitní péči
Ømusí si poslat žádost o registraci občanského sdružení na Ministerstvo vnitra

Orgány
· celostátní kongres (zkráceně CK)
Ønejvyšší orgán profesní organizace
Øje tvořen delegátkami jednotlivých profesních sdružení v poměru, který stanoví výkonný výbor
Øschvaluje stanovy a program ČKPA, jejich změny a doplňky - volí a odvolává členky presidia
· výkonný výbor (zkráceně VV)
Øvýkonný orgán profesní organizace - schvaluje jednací a volební řád a zásady hospodaření ČKPA, jejich změny a doplňky - schvaluje vyjádření, stanoviska a návrhy, předkládané jménem ČKPA - rozhoduje o přijetí, případně vyloučení členů ČKPA - rozhoduje o využití prostředků a majetku ČKPA. Výkonný výbor ČKPA je tvořen presidiem a předsedkyněmi ( nebo místopředsedkyněmi) jednotlivých profesních sdružení porodních asistentek
· presidium
Øreprezentuje členy ČKPA na celostátní úrovni ve styku s orgány státní správy, zdravotními pojišťovnami, organizacemi ostatních zdravotnických pracovníků (včetně NKZP), s ženskými organizacemi a organizacemi pacientů - representuje členy ČKPA v mezinárodních organizacích porodních asistentek (ICM, EMA)
Øzajišťuje informační servis pro české porodní asistentky, především vydávání internetových stránek ČKPA a bulletinu "Porodní asistentka" - spravuje sekretariát a archiv ČKPA - vede účetní a daňovou agendu ČKPA, vybírá příspěvky od členů a odvádí příspěvky ČKPA do ICM a EMA
Øpresidium má 5 členek
o presidentka ČKPA Prezidentka: Mgr. Věra Vránová, Ph.D.
o vicepresidentka ČKPA pro výkon profese
o vicepresidentka ČKPA pro vzdělávání, vědu a výzkum
o vicepresidentka ČKPA pro mezinárodní styky a spolupráci
o vicepresidentka ČKPA pro informace
· revizní komise (zkráceně RK)
Ødozorčí a kontrolní orgán profesní organizace - dohlíží na dodržování stanov, programu, jednacího a volebního řádu ČKPA - kontroluje hospodaření s prostředky a majetkem ČKPA - řeší případné spory a stížnosti, v případě rozporu se stanovami nebo programem ČKPA může pozastavit platnost rozhodnutí výkonného výboru až do příštího celostátního kongresu
Øtvořena předsedkyněmi (nebo místopředsedkyněmi) revizních komisí jednotlivých profesních sdružení porodních asistentek. Tyto ze svého středu volí předsedkyni a místopředsedkyni RK ČKPA

Konkrétní činnosti
· vydala standardní postupy při péči o těhotnou a rodičku:
ØŽena v I.,II.,III., IV.,Době porodní rodící v domácím prostředí
ØPéče o ženu v I.,II.,III.,IV., Době porodní v porodním domě
Øpéče o ženu při předčasném odtoku plodové vody
ØPéče o novorozence po porodu v porodním domě
ØTěhotné ženy v I. trimestru těhotenství- kontrolní vyšetření
ØTěhotné ženy ve II. trimestru těhotenství
ØTěhotné ženy ve III.trimestru těhotenství
ØPéče o ženu 4 týdny před porodem
ØZahájení péče o těhotnou ženu porodní asistentkou
ØKontrola ženy v šestinedělí

PROFESNÍ ORGANIZACE A JEJICH VÝZNAM 1

1. ledna 2009 v 14:14 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelství
PROFESNÍ ORGANIZACE A JEJICH VÝZNAM

Význam profesních organizací
· jsou sdružením osob s podobnými cíli
· aby se tyto cíle podařilo prosadit je třeba aby za nimi stálo co největší množství osob
· každá profesní organizace má své zástupce, kteří prosazují zájmy členů na kompetentních místech
· historie nám ukazuje, že za mnohými pokroky v profesích nelékařských zdravotnických pracovníků stáli právě profesní organizace

ČAS - Česká asociace sester
· založena v roce 1991 jako Komora sester
· v roce 2000 se sloučila s Českou společností sester
· česká společnost sester navázala na tradice Spolku diplomovaných sester
· v roce 1982 byla přijata do ICN

Historie sesterských organizací
· 1921 - založena 1. sesterská organizace SAŠO (Spolek absolventek školy ošetřovatelské)
· založen devíti absolventkami
· založen v době kdy zde pobývali sestry z USA
· mělo to velký význam v prosazování požadavků sester
· spolupracovala se sociálně zdravotním odborem ČČK
· každý rok se počet členů zvyšoval
· pro sestry spolek zárukou informací
· stanovil si různé cíle
1) Výchova a vzdělávání sester
2) Boj za práva sester
3) Propagace sesterského povolání
4) Ústřední evidence všech sester
5) Pořádání přednášek, kurzů, výstav. Výstavy pro laickou veřejnost měli za úkol zdravotní osvětu
6) Vydávali zprávy
7) Snažily se o návrh uniforem
8) Pořádali sbírky na zbudování ubytoven pro sestry

SAŠO
· přejmenoval se na SDS (spolek diplomovaných sester) - v době přejmenování už měl 85 členů
· pokračovali v prosazování požadavků hl. vzdělávání - aby byly diplomované sestry dosazovány do funkčních míst
· úzce spolupracovali se zahraničím - nejschopnější sestry vysílali na studium do zahranič
· založili fond na vybudování sesterské rekreační chaty a sesterského domova
· členy SDS byly například: Alice Masaryková, prof.Sylaba, Františka Fajfrová, Ruth Tobolářová, Anna Rypáčková…..
· 1927
Ø1.sjezd SDS, zúčastnilo se 52 sester
Øposlali memorandum na MZ, požadovali úpravu služebného podle let, provedení systematizace sesterských míst, možnost zajištění penze po 30 odsloužených letech
Ødovolenou 4 týdny, zlepšení podmínek ubytování, ochranu sesterské uniformy a odlišení českých a německých sester uniformou.
· 1931
Ø2. sjezd SDS
Øchtěli prodloužit studium na tři roky, řešily se pasírky, rozdílnost ve stravování sester a lékařů
Øna tomto sjezdu byl vydán sborník
· 1933
ØSDS přijata do ICN na konferenci v Paříži
Øúčastnilo se 13 českých sester
Øaudit jak je na tom oš.
Øv ČR z toho závěrečná zpráva poukázala na zásadní problémy - moderní oš. ještě není uznáváno, řádové sestry mají silné postavení ve zdravotnictví, je jim dávána přednost před diplomovanými sestrami
Øpracovní podmínky sester jsou špatné, mají nedostatečné bydlení
Øv osnovách chybí dějiny ošetřovatelství, etika, psychologie, případové práce
Ødoporučena centralizace vedení celého ošetřovatelství, řízení odborníky, vývoj zákonodárství
· 1934
ØSDS založil fond Florenc Nightingale - umožnil sestrám absolvovat zahraniční kurzy - ty absolvovalo 14 sester
· 1936
Ø3. sjezd SDS
Øbyly definovány náplně prací pro sestry na různých úrovních
Ønavrhly oš. jednotku, která by měla maximum 30 pacientů
Øbojovali za ustanovení referátu oš.na MZ což se podařilo v roce 1938
· 1937
ØSDS začal vydávat časopis Diplomovaná sestra - vedoucí vydavatelství byla Marta Šindlerová
· 2. světová válka
Øv mobilizaci byly sestry povolány do pohotovosti
Øčinnost oš.spolku byla zastavena
· 1946
Ø4. sjezd SDS
Øměl velikou účast - zúčastnilo se 500 sester, už tam nebyla ta jednota, sestry byly tlačeny aby se staly členkami ROH
ØROH není nepolitickou organizací, proto nemohlo SDS být v ICN

1973
· založení České společnosti sester a Slovenské společnosti sester- patřili pod lékařskou organizaci

1979
· vznikla Československá společnost sester - vytvoření silné organizace
· 1982
Øpřijata do ICN až do rozdělení republiky (1993)
· 1985
Øčeskoslovenská společnost sester přijata do WENR - mezinárodní organizace pro sestry, které pracují ve výzkumu - zastupovala nás Staňková
· po roce 1989
ØČeskoslovenská společnost sester zaregistrována jako samostatná organizace
Øměla zástupce na MZ
Øzačala vycházet Sestra

1991
· vznikla Komora sester
· 1994 - přijetí Komory sester(ČASU) do ICN
· 2000 - se Komora sester sloučila s Českou společností sester - a vznikla ČAS

Česká asociace sester
· odborná,
· dobrovolná,
· nezisková,
· nepolitická,
· organizace s právní subjektivitou = Právní subjektivita (způsobilost k právům a povinnostem) je schopnost být nositelem práv a povinností.
· je to největší odborná profesní organizace sester a jiných odborných pracovníků.
· je otevřena pro všechny sestry a ostatní nelékaře působící v resortu zdravotnictví
· orgány
ØČAS řídí nejvyšší orgán Fórum delegátů - skládá se z členů ČAS - schází se minimálně jedenkrát za čtyři roky
Øprezidium
o je tvořeno 9 členy kteří jsou voleni fórem delegátů - má 9 členů, tvoří je prezident, viceprezident a ostatní členové
o schází zpravidla jedenkrát měsíčně a svolává je prezident
o je řídícím a výkonným orgánem ČAS
o realizuje usnesení Fóra a Sněmu
o vysílá zástupce ČAS do orgánů pro výběrová, konkurzní, atestační, akreditační a dohodovací řízení a do poradních orgánů legislativy a exekutivy ČR
Ørevizní komise - volí ji také fórum delegátů
Økreditní komise
o yslovuje svá doporučení k udělení souhlasného stanoviska se zařazením akce do kreditního systému dle platných zákonů a vyhlášek.
Øsněm předsedů sekcí a regionů -Sněm se schází minimálně dvakrát ročně
Øsídlo má v Praze
· prezidentka ČAS
ØMgr. Dana Jurásková, MBA
Ørok narození 1961
Øvzdělání
o SZŠ Uherské Hradiště - všeobecná sestra
o IDV ZP BrnoPSS ARIP
o FF UK Praha obor: pedagogika - ošetřovatelství
o IPVZ Praha Klub zdravotnických manažerů kurz řízení českého zdravotnictví
o Vysoká škola ekonomická studium MBA
o LF UP Olomouc postgraduální studium: sociální lékařství
Øpraxe
o IKEM Praha - Klinika kardiologie, zdravotní sestra 1980 - 1987
o FTN PrahaI.interní klinika staniční sestra JIP 1987 - 1989
o SZŠ Praha 8 odborná učitelka 1988
o FTN Praha Neurologická klinika vrchní sestra 1991 - 1995
o 1.LF UK Praha Ústav teorie a praxe ošetřovatelství odborná asistentka 1991 - 1996
o FTN Praha Náměstek ředitele pro ošetřovatelskou péči(hlavní sestra), zástupce ředitele 1996 - dosud
o 1.LF UK Praha Ústav teorie a praxe ošetřovatelství , vedoucí ústavu 2003 - dosud Projekty EU - Program Leonardo da Vinci
Øaktivity v ČAS
o členství Předsedkyně sekce ARIP České společnosti sester 1995 - 1996
o členka předsednictva České společnosti sester 1998 - 2000
o členka Rady pro rozvoj ošetřovatelství při MZ ČR 1997 - 2000
o členka redakční rady časopisu Sestra 1996 - 2003 2001 - 2004
o tisková mluvčí České asociace sester 2001 - 2004
o předsedkyně kreditní komise ČAS 2004 - 2007
o vědecký sekretář ČAS 2004 - 2007
o od roku 2007 prezidentka ČAS

Pracovní skupiny ČAS
1. Pro poskytovatele ošetřovatelské péče
· dosáhnout lepšího financování pro nelékařské profese
2. Pro právní normy
· pracovní skupina pro právní normy ČASu byla ustanovena s cílem zlepšení, zpřehlednění a koordinování činnosti ČASu v oblasti legislativy
· jde o činnosti související s legislativními procesy v rámci připomínkového řízení norem souvisejících s poskytování, zajištěním zdravotní péče a postavením NLZP ve zdravotnickém systému ČR
· další oblastí činnosti této skupiny je i tvorba a revize dokumentů souvisejících s posláním ČASu jako je například jednací řád, stanovy apod.
3. Pro vzdělávání
4. Pro projekty EU
· koordinace priorit a vizí ČAS s oblastmi, které podporuje EU v oblasti grantů
· spolupráce v jednotlivých regionech, vytipování možných oblastí a témat projektů
5. Pro kvalitu péče
· především koordinovat, zpracovávat a popisovat jednotlivé problematické oblasti týkající se práce nelékařských zdravotnických pracovníků a zdravotní péče
6. Soudních znalců
· hodnotit a posuzovat úroveň kvality poskytované ošetřovatelské péče
· vyjadřovat se k možným pochybením v oboru ošetřovatelství
· obhajovat zájmy nelékařských zdravotnických pracovníků

Sekce a regiony
· počet regionů:10
· počet sekcí: 40
· mimo jiné i sekcde gynekologicko-porodnická : má v současnosti 55 členů

Cíle ČAS
· podporovat aktivity zaměřených na realizaci národních a mezinárodních programů, jejichž cílem bude příprava sester, porodních asistentek a dalších nelékařských zdravotnických oborů na výkon povolání
Øprosazovat plnění úkolů nelékařských zdravotnických povolání v profesionální a etické oblasti, v souladu s principy moderního ošetřovatelství
· spolupracovat na změnách systému zdravotnických služeb v ČR.
Øovlivňovat vzdělávací systém pregraduálního, postgraduálního i celoživotního vzdělávání pracovníků nelékařských zdravotnických povolání
· spolupracovat s orgány státní správy a ostatních profesních i odborových organizací na podpoře volného pohybu pracovních sil v rámci EU i mimo ni
· vytvářet účinné nástroje k zajištění bezpečně a kvalitně poskytovaných ošetřovatelských služeb v souladu s potřebami osob, skupin i komunit
Øregulovat prostřednictvím vydaných dokumentů a tvorbou indikátorů kvalitu ošetřovatelské péče v České republice
· podporovat aktivity vedoucí ke zvyšování uznání nelékařských profesí ve společnosti.
· zastupovat poskytovatele ošetřovatelských služeb v domácí péči a vytvářet účinné nástroje na prosazování jejich práv
Øovlivnit postoje plátců péče k úhradám služeb domácí péče
· jak dosáhnout těchto cílů
Øaktivitami v oblasti legislativy
Østandardizace ošetřovatelské péče,
Øpodporou a realizací vzdělávacích aktivit i publikační činnosti.
Øorganizací tiskových konferencí, kterými upozorníme společnost na problémy, které nás trápí
Øspoluprací se zahraničními sesterskými profesními organizacemi, s Lékařskou komorou, Stomatologickou komorou, Lékárnickou komorou a odbornými lékařskými společnostmi, dále s Ministerstvem zdravotnictví, Parlamentem ČR a dalšími institucemi státní správy
Øčinnost České asociace sester spočívá v práci odborných sekcí a regionů
Øjednotlivé sekce a regiony pořádají pravidelné odborné vzdělávací akce, semináře, konference
Øúčastní se aktivně mezinárodních kongresů, sympozií jak v ČR tak v zahraničí
ØČAS má ve světě kredit aktivní profesní organizace, která má zájem o pozitivní změny na poli ošetřovatelství
Ødůkazem toho je naše členství ve světové organizaci sester ICN (The International Council of Nurses) se sídlem v Ženevě a členství v evropském výboru PCN se sídlem v Bruselu

Kdo se může stát členem
· členem se může stát každá sestra, laborant, asistent hygienické služby nebo jiný nelékař, který vykonává, nebo vykonával své povolání dle platných předpisů
· všichni ti, kterým není lhostejné kam naše ošetřovatelství směřuje a chtějí se na transformaci a změnách podílet, se mohou aktivně zapojit v odborných sekcích nebo regionech
· člen ČAS může být členem i několika sekcí a regionů

Příklady aktuálních činností
· projednán záměr ČAS opět důrazně upozornit MZČR a další odpovědné orgány na nedostatek sester s návrhem řešení. Ideální jednat přímo s ministrem zdravotnictví
· jednání s praktickými lékaři, návrh na zahájení diskusí o kompetencí sester v ambulancích praktiků
· od roku 2004 sleduje v nemocnicích indikátor kvality péče - pády pacientů při hospitalizaci s cílem zvýšení zájmu zdravotnických zařízení o tuto problematiku a dále analyzovat počet a příčiny pádů analyzovat závažnost zranění a navrhnout škálu k identifikaci rizikového pacienta
· na základě toho vydala v roce 2007 dokument
ØPRACOVNÍ POSTUP PREVENCE PÁDU A ZRANĚNÍ PACIENTA / KLIENTA A JEHO ŘEŠENÍ
o Při přijetí pacienta
» seznámit pacienta/klienta s prostorovým uspořádáním oddělení (WC, koupelna, jídelna, lůžkový pokoj)
» seznámit pacienta/klienta se signalizaci, která umožňuje zavolání pomoci
» seznámit pacienta/klienta s rizikovými místy (překážky v cestě, schodiště….)
» zbavit pacienta/klienta obavy z přivolání personálu v případě nutnosti a jeho asistence
» zhodnotit riziko vzniku pádu u pacienta/klienta pověřeným NLZP nejpozději do 8 hodin od přijetí
» stanovit preventivní opatření a zajistit jejich realizaci
» informovat pacienta/klienta, průvodce pacienta/klienta o důvodu a způsobu prevence a o opatřeních snižující riziko pádu
» získat pacienta/klienta a průvodce pacienta/klienta ke spolupráci při prevenci pádu
» v průběhu hospitalizace:
» dle zvyklostí pracoviště označit lůžko nebo pacienta/klienta vedeného v riziku pádu
» informovat všechny členy ošetřujícího týmu o riziku pádu
» organizovat ošetřovatelkou péči tak, aby byl u rizikového pacienta/klienta zajištěn zvýšený dohled (např. systémem primární sestry, skupinové péče, určením konkrétního NLZP….)
» zajistit realizaci preventivních opatření a to především
§ snažit se u dezorientovaného pacienta/klienta o co nejrychlejší orientaci v jeho okolí
§ přesvědčit se, že má pacient/klient na dosah signalizační zařízení
§ pravidelně zaznamenávat kontrolu signalizačního zařízení a opakovaně informovat pacienta/klienta o způsobu jeho použití
§ zajistit noční osvětlení pro lepší orientaci pacienta
§ odstranit pacientovi/klientovi z cesty všechny možné překážky na pokoji, WC, koupelně i na chodbě
§ ukládat pacientovi/klientovi osobní věci a pomůcky tak, aby byly pro něj snadno dosažitelné
§ nabádat pacienta/klienta k používání lokomočních pomůcek při chůzi, naučit ho, jak je bezpečně používat
§ doporučit pacientovi/klientovi s ortostatickou hypotenzí pomalou změnu polohy při vstávání z lůžka, nebo křesla
§ pomáhat pacientovi/klientovi na toaletu, nebo mu nabízet vždy za 1 - 2 hodiny podložní mísu

ČAS vydala v souladu se svojí dlouhodobou strategií řadu standardních postupů, které jsou směrovány ke zvýšení kvality ošetřovatelské péče
· Metodika výpočtu nelékařských pracovníků dle ošetřovatelské zátěže
· Prevence pádů a zranění klienta a jeho řešení
· Výživa hospitalizovaných klientů
· Péče o neklidného klienta

CHARAKTERISTIKA OBORU,ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE 2

1. ledna 2009 v 14:09 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelství
3. Paradigma
· = vzorec myšlení
· je to způsob přemýšlení lidí, co v tom pracují a těch věcech, s kterýma pracují
· způsob pohlížení na zdraví, prostředí, člověka
· teorie a modely vychází ze zdravotní politiky a ta vychází ze současného stavu života obyvatel, závisí na životním stylu lidí, životním prostředí
· modely a teorie se pořád mění dle života lidí v konkrétním státě
· první teorii ošetřovatelství vytvořila Florenc Nighteilingelová
· každý z koncepčních modelů odráží
Øfilozofický postoj
Ørůznou zkušenost konkrétní skupiny vědců v rámci oboru
Øvýzkumnou tradici
Økognitivní orientaci
· ošetřovatelské modely a teorie slouží těmto základním cílům
Øshromažďují poznatky, které pomáhají zlepšovat praxi
Øtřídí informace do logických systémů
Øposkytují logický návod na sběr údajů o zdravotním stavu klientů
Øroskytují kritéria na vyhodnocení účinnosti ošetřovatelské péče
Ørozvíjí a organizují způsoby studia ošetřovatelství
Øřídí ošetřovatelský výzkum a rozšiřují vědomosti
Øodhalují mezery ve vědomostech ve specifických úsecích studia
· základní pojmy
ØKoncepce
§ je představa o tom, jak by určitá věc měla asi vypadat ( např. koncepce oše-jak by se mělo dělat)
ØRámec
§ základní struktura
ØKoncepční rámec
§ typy koncepce a vztahy mezi nimi
ØModel
§ zmenšená realita, která má ověřit určitou věc ( model na píchání injekcí, pak to aplikujeme v praxi), je obecnější a slouží k ověření určitého jevu, jeden model může mít více teorií
ØTeorie
§ je konkrétnější a je jich hodně
· typy teorii
ØPopisné
§ ženy mají nižší tlak jak muži
ØVysvětlující
§ specifikují vztahy mezi jednotlivými pojmy
ØPředvídající
§ používá se pokusnému výzkumu ( např. lék, který by snižoval tlak,změřím mu tlak po podání léku)
· rozsah teorií
ØVelké teorie
§ nedají se nějak zkoumat
ØStřední teorie
§ zahrnuje omezený počet pojmů
§ můžeme ji už nějak zkoumat
ØDílčí teorie (mikroteorie)
§ dají se zkoumat dobře, skládají se ze 2 pojmů maximálně
· rozdíl mezi modely a teoriemi

4. Metodologie
· oše proces- využívá se k identifikaci nemoci pacienta, dá se využívat všude i doma
· oše proces se vyvíjí od roku 1955- poprvé použila Hallová
· oše proces- je systém kroků, které na sebe logicky navazují a směřují k uspokojování základních lidských potřeb, brání tomu aby sestry používali jiné postupy a vyhnuli se tak chybě
· oše proces- je způsob jakým sestřička přemýšlí
· ošetřovatelský process
Ømetoda řešení problému
Øzpůsob myšlení sestry
Øsystematický přístup k vyhledávání, určování, plánování a hodnocení ošetřovatelské péče
Øidentifikace neuspokojených lidských potřeb a reakcí na aktuální nebo potencionální problémy
· fáze ošetřovatelského procesu
Øsběr dat a informací - ošetřovatelská anamnéza
Øidentifikace problému - ošetřovatelská diagnóza
Øplánování - ošetřovatelský plán
Ørealizace plánu ošetřovatelské péče
Øzhodnocení
· organizační systémy práce sester
ØFunkční
§ všichni dělají všechno
§ sestřička nemá určené pacienty, o které se starat, takže pacient neví kdo je jeho sestra
ØSkupinová péče
§ sestřičky mají pacienty rozdělený, dostanou pokoje a pacienty o které se stará
§ pacient ví, kterou má svoji sestru
§ nevýhoda- není zajištěna návaznost péče
ØMetoda primární sestry
§ nejlepší metoda
§ pacient dostane jednu sestřičku, která se o něho stará až do jeho propuštění
§ sestaví mu plán a poté ho kontroluje
§ může si určit sekundární sestru, která se má v její službě o toho pacienta starat
· formy ošetřovatelské péče
ØKomplexní
§ je to všestranná péče, psychické a sociální problémy- vyhledávání
ØAktivizující
§ podporuje soběstačnost pacienta, zapojení do péče sám o sebe
ØAktivní
§ péče, kterou sestřička pro toho pacienta vymyslí sama
ØPasivní
§ nevymyslí to sama, neptá se aktivně co pacient potřebuje
ØIndividualizovaná
§ vychází z konkrétních potřeb pacienta
ØNepřímá
§ vypracuje plán péče ale nepracuje s ním na tom ( píše dokumentaci)
ØPřímá
§ přímo o nemocného
ØRehabilitační
§ správné polohování pacienta
· zavádění změn v ošetřovatelské péči
Øzměna je dynamický proces, je součástí neustálého rozvoje lidí a organizací a může být vnímána jak pozitivně tak negativně
Øplánovaná změna může udržovat zájem a motivovanost lidí
Øzměna nařízená shora je často neúspěšná nebo je komplikována neochotou těch, kteří ji mají realizovat
· vzdělávací hodnota ošetřovatelského procesu
Øsestry si během diskusí v týmu sdělují poznatky z péče o pacienta a hodnotí pravidelně efekt ošetřovatelských zákroků.
Øjsou vedeny k systematickému a kritickému myšlení, takže při procházení jednotlivými fázemi ošetřovatelského procesu chápou lépe smysl péče, prohlubuje se a rozvíjí jejich profesionální myšlení.
Øzapojení pacienta do plánování a hodnocení péče, které se jim dostává.
Østudenti jsou schopni lépe chápat pozadí různých ošetřovatelských rozhodnutí a zákroků.

5. Výzkum
6. Systém vzdělávání v ošetřovatelství
7. Národní a mezinárodní profesní organizace sester a porodních asistentek

CHARAKTERISTIKA OBORU,ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE 1

1. ledna 2009 v 14:09 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelství



· ošetřovatelství je aplikovaná vědní disciplína, která má vlastní teoretickou základnu poznatků a jejich praktickou aplikaci
· znamená to tedy, že věda v ošetřovatelství je jednota dvou stránek jako systém specifických teoretických poznatků (předmět zkoumání) a jako metoda praxe (ošetřovatelský proces)

Proč je důležité aby ošetřovatelství mělo svoji teorii
· ošetřovatelství musí být vědecky podložené
· počátkem 20. století vznikla potřeba odlišit ošetřovatelství od medicíny
· teprve až v roce 1950 bylo ošetřovatelské vzdělání zaměřeno více na potřeby a problémy klienta
· rozvoj teorie ošetřovatelství stává jedním z východisek změn ošetřovatelského vzdělávání a ošetřovatelské praxe

Definice ošetřovatelství
· "Ošetřovatelství má pomáhat nemocným i zdravým vykonávat činnosti prospívající zdraví, uzdravování a nebo zabezpečení pokojné smrti, které by vykonávali bez pomoci, kdyby měli potřebnou sílu a vědomosti. Také je úkolem sester pomoci nemocným získat co nejrychleji soběstačnost."

Cíle současného ošetřovatelství
· pomáhat jednotlivci, rodině, skupinám dosáhnout tělesného, duševního a sociálního zdraví a pohody v souladu s jejich sociálním a ekologickým prostředím,
· podpořit jejich pozitivní zdraví,
· maximalizovat lidský potenciál v péči o sebe sama,
· provádět prevenci onemocnění,
· snižovat negativní vliv onemocnění na celkový stav člověka,
· nacházet a uspokojovat potřeby lidí s porušeným zdravím, lidí zdravotně postižených, lidí s nevyléčitelným onemocněním

Hodnoty na nichž se zakládá ošetřovatelství
· uznání a respektování každé lidské bytosti
· chápání člověka v jeho komplexnosti (holismus)
· uznání faktorů, které ovlivňují prožívání zdraví a nemoci
· uznání potřeby podporovat a udržovat zdraví po celý život
· přesvědčení, že lidé mají právo spolurozhodovat o své péči

Obory ošetřovatelství
· Základní obory ošetřovatelství
Øoše- teorie, výzkum, historie, metodologie, etika
· Aplikované obory v ošetřovatelství
Øošetřovatelství v interní péči, chirurgický, gynekologie, porodnictví

Vztah ošetřovatelství k jiným vědním disciplínám
· ošetřovatelství je multidisciplinárním oborem
Øčerpá poznatky i z jiných věd - výchozí vědy: medicína, humanitní vědy ( psychologie, sociologie, pedagogiky

Vymezení oboru ošetřovatelství
1. Filosofie
a) holismus
· celostní přístup k osobnosti člověka
· 1926 poprvé toto slovo použito- pan Smask ( napsal v knížce, že celek není pouze souhrn jednotlivých částí, všechny živé organismy jsou v živé interakci se svým okolím= na nás působí prostředí, ve kterém jsme ( př. teplo - zvýší se nám pulz)
· skládá se z 5 součástí
Øbiologická
Øspolečenská
Økognitivní
Øemocionální
Øduchovní behaviorální
· holistické teorie vzniku nemoci
Øod počátku se lidé snažili vysvětlit jak nemoci vznikají,v 19. stol.
Øpan Paster vymyslel bakteriální teorii vzniku nemoci
Øpozději vznikl biomedicínský model- vysvětluje nemoc jako špatné fungování části člověka, nějakého orgánu, ignoruje psychosociální složku člověka
Øpostupem začali vznikat holistické teorie nemoci, protože obě předchozí modely nemohli vysvětlit civilizační nemoci
I. Homeostatické teorie nemoci
§ pohlíží na nemoc jako na zhroucení rovnováhy (homeostázy) organizmu
§ Claude Bernard- vytvořil tyto teorie
o popsal nemoc jako adaptační pokus organismu nastolit rovnováhu
§ Walter Cannon
o lékař, 20.stol,jako první popsal slovo homeostáza
§ Hans Selye
o založil moderní teorii stresu, pohlížel na stres jako na měřitelnou věc, řekl že je to způsobeno hormony ( hypofýzy a nadledvin)
o vymyslel, že když je člověk ve stresu, vyplaví se mu adrenalin, ten zúžil cévy, stoupne tlak, zrychlí pulz, lepší prokrvení svalů, rozšířili průdušky
o člověk na stres reaguje pořád stejně a v dnešní době ten stres tělo ničí
§ adaptace na stres probíhá ve 3 fázích
o alarmující reakce
» změny na těle typické pro stres ( tep, pulz, zrudne)
o rezistence
» mizí tělesné příznaky typické pro stres
» člověka to strašně vyčerpává
o stav vyčerpání
» objeví se znovu ty příznaky a dochází k nezvratnému poškození těla
II. Psychosociální teorie nemoci
§ všímají si působením psychiky na zdraví člověka
§ Harold Wolff
o psychiatr, ten si všiml, že psychika člověka ovlivňuje jeho fyzický stav, všiml si že lidé na frustraci reagují různým systémem ( žaludeční sliznice- vředy, nosní sliznice- rýma)
§ bratr Stewart Wolf
o zabýval se rolí mozku, kterou mozek má v tom onemocnění, všiml si, že proto aby člověk měl příznaky onemocnění, tak nemusí být nemocný, stačí špatná myšlenka a už to může způsobit nějaké příznaky ( placebo efekt)
§ Holmes a Rahe
o teorie o životních změnách a následném vzniku onemocnění
» 1-149 jednotek - žádné významné životní změny
» 150-199 jednotek- mírné životní změny ( 33% riziko vzniku onemocnění)
» 200-299 jednotek - střední životní změny ( 50% riziko vzniku onemocnění)
» 300 a více- velké životní změny (80% riziko vzniku onemocnění)
III. Biobehaviorální teorie nemoci
§ Friedman a Rosenman
o dva základní behaviorální typy lidí
» osobnost typu A (podle Friedmana a Rosenmana je osoba vystavena riziku onemocnění koronárních artérií
» osobnost typu B (pohodář)

2. Metaparadigma
· předmět zkoumání
a) člověk
Ørůzné pohledy na člověka
§ mechanistický
o vnímá člověka jako stroj, jako pasivní bytost, která není schopná reagovat ne změny ve svém okolí
§ organistický
o osoba si aktivně může svoje okolí přizpůsobit
§ holistický
o zahrnuje mechanistický i organistický pohled, bio psycho sociální pohled na člověka
b) zdraví
ØWHO definice ( 1947)- zdraví je stav úplně psychické, fyzické, bio sociální pohody a není to pouze nepřítomnost nemoci
Ømodely zdraví
§ různé pohledy na na zdraví a jak ho člověk vnímá
§ Klinický model zdraví
o definuje zdraví jako nepřítomnost nemoci ( příznaků)
§ Model hraní role
o definuje zdraví jako stav, kdy je člověk schopný plnit role ve společnosti
§ Adaptační model
o schopnosti adaptace
§ Eudaimonistický model
o nejlepší model zdraví, člověk je schopný plně realizovat svoje schopnosti bez jakéhokoliv omezení
Øprevence a zdraví
§ Primární prevence
o preventivní prohlídky, očkování, opatření proti vzniku onemocnění
§ Sekundární prevence
o předcházení komplikacím onemocnění, vyhledávání nemocí v raných stádii ( screening- v ČR- mamografie, okultní krvácení)
§ Terciální prevence
o opatření proti tomu, aby se stav nezhoršoval a mohl člověk co nejkvalitněji žít
c) prostředí
Øživotní prostředí
Øpracovní prostředí
Øspolečensko-ekonomické prostředí
Øsociální prostředí
d) ošetřovatelská činnostf

OCHRANNÝ LÉČEBNÝ REŽIM

1. ledna 2009 v 13:16 | zápisky z VŠ |  Ošetřovatelské postupy


· člověk je bio-psycho-sociální jednota, holistické pojetí
· léčebný režim = soubor opatření, která musí nemocný v průběhu léčení respektovat a dodržovat
· ochranný léčebný režim = propracovaný systém, který používá poz. vlivu některých opatření při pobytu v nemocnici a tlumí neg. stránky nemocničního prostředí
· nemocných vyžaduje kázeň
· od zdravotnických pracovníků disciplínu

Součásti ochranně léčebného režimu
1. vybavení a zařízení ošetřovací jednotky
  • čisto, pořádek, útulno, připomínat domácí prostředí, své věci, možnost soukromí
2. dostatečná osobní hygiena nemocných
3. možnost kulturního stravování
4. dostatečný spánek a odpočinek
5. šetrné ošetřování a tlumení bolesti
6. dodržování denního režimu
  • řád, práva pacientů, pravidelnost
7. vhodná organizace práce
· psychologická problematika komunikace - jednání s nemocnými a se spolupracovníky Þ produktivní jednání, psychoterapeutický vztah, iatrogenie
Základní požadavky pro zdárnou adaptaci nemocného
· oslovujeme vždy příjmením, titulem
· pacienta vždy akceptujeme
· srozumitelně informujeme o požadavcích léčebného režimu, přesvědčíme se zda klient rozuměl, ev. opakujeme sdělení
· s nemocným komunikujeme kdykoli jsme nablízku (uplatňujeme zásady komunikace verbální i neverbální)
· aktivně zjišťujeme problémy pacienta, nezatěžujeme ho svými problémy
· v přítomnosti pacienta nehovoříme o jiných pacientech
· při ukládání pacientů na pokoj bereme ohled na jeho zdravotní stav, i na stav spolupacientů
· umožňujeme maximální kontakt s okolním světem s rodinou (telefon, televize, noviny)
· aktivizujeme pacienta po stránce psychické i fyzické